Cihlistika jako náboženský směr, stejně jako jeho existence, byla tvrdě potlačována mnoha režimy i v následujících epochách. Praktikující cihlisté byli po dlouhá desetiletí za své názory pranýřováni, stíháni a trestáni, přesně jako jejich vzor, velký, jedinečný a nenahraditelný Cihlovič Cihlič Cihlov, z jehož přesvědčení celý cihlismus vznikl.
Cihlovič, narozen v malebné malé vesničce Cihlín nad Cihlinou, našel v cihlách a lásce k lidem zalíbení již od útlého věku. Jeho otec, tehdy zaměstnaný coby námořník, společně s Cihličovou matkou, pracující ve výzkumném ústavu, díky chytrým investicím dopřáli Cihlovičovi vynikající vzdělání. Když po patnácti letech opouštěl základní školu, věděl, že jsou mu dveře příležitostí otevřeny dokořán. Opak byl však pravdou.
Když Cihlovič začal šířit svoji nauku, našel si mnoho příznivců, ale zároveň i stejné množství odpůrců, a to zejména ze strany tehdejších vládních pohlavárů. Nenávist tehdejších režimů vůči celé cihlistice nakonec vyústila v masivní pogromy, kdy všichni praktikující cihlisté byli tvrdě trestáni, a to bez nároku na jakýkoliv spravedlivý soud. I přes nevídané snahy se však vymýcení cihlismu nepovedlo. Ba naopak, sláva cihlistiky rostla, byť v utajení. Vzhledem k tomu, že CIhlovič v té době svoji osvětu šířil v zahraničí, zatčení se vyhnul.
Když po zhroucení komunismu došlo k uvolnění tlaku, zažila cihlistika svoji renesanci. Cihlisté přestali být pronásledováni a perzekuováni, začala výstavba nových cihlistických klášterů a tato nauka se postupně začala dostávat do povědomí širší populace.
Ve svých pětatřiceti letech se Cihlovič vydal na další cestu společenské osvěty a vrátil se zpět do vlasti. Uplatnění našel na místní faře, ale tehdejší vedení se bohužel s jeho názory neztotožňovalo podobně, jako tehdejší vláda. Proto se jej rozhodli zprostit nejen členství v řádu, ale zároveň jej poslali do opuštěného kláštera k převýchově. Cihlovič s tímto rozhodnutím pochopitelně nesouhlasil a z převýchovného kláštera se pokusil uprchnout. Místní kněží jej však během útěku chytili a potrestali dvacetiletým vězením v kobkách pod klášterem. Cihlov tu bohužel po odpykaných pěti letech kvůli nevlídným podmínkám zesnul. V rohu jeho cely se však našel velmi obsáhlý deník, popisující jeho těžký život.
Cihlovičovo přesvědčení díky nalezeným zápisům přetrvává i nadále. Dokonce se traduje, že jeho duch za jasných nocí bloudí po areálu kláštera a i přes všechny útrapy, které si za svého života musel vytrpět, ukazuje cestu všem, kteří jeho přítomnost zacítí. Po patnácti letech od uvěznění byl Cihlovič prohlášen za svatého.
Poznámka:
Cihlovičův deník si je možno prohlédnout v galerii Národního muzea v Praze, vždy každý sudý měsíc prvního dne lichého týdne, a to od 9:00 do 11:30. Zájemci musí před prezentací donést k vitríně s deníkem jednu vlastní cihlu a tu opatrně položit na zem, jako důkaz svojí víry.
Budiž Cihlovičovi cihla lehká
OdpovědětVymazatPrach jsi a v prach se s cihlou obrátíš.
OdpovědětVymazat